Cca před půl rokem jsem si koupil stavebnici nového Raptora V50, neb jsem chtěl vyměnit už poměrně starého a vyběhaného jeho předchůdce (taky Raptor, ale se slabším motorem, navíc už po letech s vyběhaným motorem), ale stále jsem neměl to srdce, abych toho starého heli dědečka zbavil elektroniky a přesunul jej do nového modelu. To jsem ale ještě netušil, že mám zrovna ten den blackout 😉

Chtěl jsem nechat heli dolétat svým životem a to se mi nakonec podařilo, i když musím uznat, že to bylo na ruce a neodhadnutí výkonu motoru, který byl při teplotách 33 stupňů ve stínu značně měkký a já i přesto zkoušel různé akrobacie co jsem si trénoval na simulátoru, kde je motor stále konstantní i kdyby bylo venku 50 stupňů.

Pátek odpoledne, taková normální kancelář 🙂

[more]

Přijel jsem na letiště, všechno perfektní, tedy až na motor, který se už opravdu nerad snažil vytáčet k 20tis. otáček za minutu a děsně se přehříval. V rámci hledání nejvyššího výkonu mi za letu chcípnul cca ve 20m, autorotací jsem se nestihnul vrátit zpět na silnici (v Děčíně není letiště, musíme startovat ze silnice – zástupci vesnice Bynovec a další fotbalová inteligence zakázali na letišti v Bynovci u Děčína lítat s modely – no comment, nemusím snad dodávat, že na letišti nejsou žádné obytné domy a dokonce ani v blízkosti, nyní je letiště už jen pro vyvolené)

Takže jsem autorotací přistál do pole, ale přistání bylo trošku tvrdší, hlavní rotor se tak prohnul, že škrtnul o hlavní trubku náhonu zadního rotorku (njn, teprve moje třetí autorotace za celou dobu = i tak se mi do zdálo ještě slušné přistání).

Po dalším ohledání jsem ještě přišel na znovu utržený držák baterek a přijímače (při první autorotaci taky prasknul = je to slabé místo a těžké baterie).

Přeci bych nešel domu 😎 Neměl jsem sebou žádné nástroje na opravdu, tak jsem nakonec použil lékárničku z auta a obvazem jsem zpět chytil tento předek baterek a přijímače k hlavnímu torzu vrtulníku, aby se nehýbal 😎 To jsem radši nefotil.

Došteloval jsem motor, tedy nastavil bohatší směs, aby se to tolik nepřehřívalo v tom extrémním vedru, ale potom je to samozřejmě značně línější a u tolik lítaného motoru už se projevuje velká měkkost, na kterou jsem taky doplatil (povolil jsem jehlu jen o dva zoubky).

Letěl jsem k sobě po zádech ze vzdálenosti cca 30m, vrátil vrtulník zpět do normálního letu a ihned potom jsem provedl ostrou levotočivou zatáčku o 360°, jenže to už byl motor tak přetížený a ohřátý z letu po zádech, že to nezvládl a mě chybělo maximálně 20cm, aby se nic nestalo a vybral jsem to, ale trošku jsem zavadil o zem, narušil zadní rotor a pak už to bylo jasné…. v rámci bezpečnosti jsem ho musel usadit rychle na zem (nebyl jsem tam sám) = byl to samozřejmě moje chyba, i odhad počasí a měkkosti motoru musí každý modelář mít. Tak musím konstatovat, že jsem poprvé za celou dobu létání rc heli padnul na ruce 😉

Elektronika přežila, byť to byl pád hodně lehký, otáčky rotoru to stejně vždy pomuchlají kompletně, ale i tak mi zůstane hodně náhradních dílů do nové heli.

To je ze seriálu vše 😉