Viděl jsem několik možností jak zjistit o jaký druh platformy se jedná, od absurdní kontroly existence adresáře “Program Files (x86)” (a ještě fixně na disku C), přes kontrolu environment variables, až po docela zajímavou konstrukci
public bool Is64bit() {
return Marshal.SizeOf(typeof(IntPtr)) == 8;
}
Tuto funkce jsem sice nezkoušel, ale podle mého názoru určitě nebude fungovat pokud změníte target platform v projektu na 32bit a použijete tuto funkci na x64.
Nakonec mi přišlo nejrozumnější volat API funkci Windows (nemusel jsem řešit problém s unsafe assembly):
[more]
private enum Platform
{
X86,
X64,
Unknown
}
internal const ushort PROCESSOR_ARCHITECTURE_INTEL = 0;
internal const ushort PROCESSOR_ARCHITECTURE_IA64 = 6;
internal const ushort PROCESSOR_ARCHITECTURE_AMD64 = 9;
internal const ushort PROCESSOR_ARCHITECTURE_UNKNOWN = 0xFFFF;
[StructLayout(LayoutKind.Sequential)]
internal struct SYSTEM_INFO
{
public ushort wProcessorArchitecture;
public ushort wReserved;
public uint dwPageSize;
public IntPtr lpMinimumApplicationAddress;
public IntPtr lpMaximumApplicationAddress;
public UIntPtr dwActiveProcessorMask;
public uint dwNumberOfProcessors;
public uint dwProcessorType;
public uint dwAllocationGranularity;
public ushort wProcessorLevel;
public ushort wProcessorRevision;
};
[DllImport("kernel32.dll")]
internal static extern void GetNativeSystemInfo(ref SYSTEM_INFO lpSystemInfo);
private static Platform GetPlatform()
{
SYSTEM_INFO sysInfo = new SYSTEM_INFO();
GetNativeSystemInfo(ref sysInfo);
switch (sysInfo.wProcessorArchitecture)
{
case PROCESSOR_ARCHITECTURE_AMD64:
return Platform.X64;
case PROCESSOR_ARCHITECTURE_INTEL:
return Platform.X86;
default:
return Platform.Unknown;
}
}
Pokud si nainstalujete Team Foundation Server 2010 a zobrazuje se Vám tato hláška při snaze vygenerovat report: “No connection could be made because the target machine actively refused it.”
Stačí pouze spustit Windows službu “SQL Server Analysis Services” a nastavit jí spouštění na automatic 🙂
Snad to někomu ušetří hodiny hledání chyb v nastavení Reporting Services…..
Seznamy/knihovny v produktu SharePoint 2007 obsahují pouze „ID“ sloupce, což je celé číslo, které se neustále zvyšuje. Ve skutečném světě však tento identifikátor zdaleka nedostačuje potřebám společnosti a je potřeba využít mnohem sofistikovanějšího systému pro globální určení dokumentu.
Pro tuto potřebu globálně identifikovat dokument v rámci společnosti vzniknul systém Document ID v SharePointu 2010, který otevře dokument nebo soubor dokumentů souvisejících s ID, bez ohledu na umístění dokumentu.
Pro aktivaci systému stačí aktivovat feature:
Po aktivaci této feature Document ID vznikne nové DMSID při vložení nového dokumentu do knihovny zcela automatizovaně podle vstupního schématu DMSID řetězce:
SharePoint 2010 si Document ID pamatuje, je zcela jedno zda tento dokument přesouváte do jiných knihoven nebo adresářů, vždy je možné se k němu snadno dostat pomocí stejné URL adresy, která se po celou dobu životnosti dokumentu nemění.
Nyní jsem projekt malinko upravil tak, aby bylo možné uložit ke každé galerii popisek a její datum vytvoření, protože v předchozí verzi se jako datum vytvoření zobrazoval pouze datum vytvoření samotné knihovny, nešlo tedy alespoň trošku intuitivně nastavit zpětný datum.
Nyní je to možné v nastavení knihovny:
Zde je možné stejně jako přes menu akcí povolit přístup k vybrané galerii, nastavit datum pořízení + víceřádkový popis galerie. Výsledné zobrazení je možné si prohlédnout zde:
Úvodem bych chtěl upozornit, že tento post byl v úplném počátku motivován soutěží MSDN – „Dokážeš to“, později při vývoji rozšíření jsem si ale uvědomil, že něco takového jsem vlastně stejně potřeboval a v mém případě /možná trošku už šílenství/, kdy Sharepoint používám i pro domácí účely /výpočty příjmů/nákladů domácnosti, daní, katalogu e-books, diskusím v rámci rodiny, sdílení kontaktů atd), se mi velice hodí, protože mohu takto jednoduše bez opuštění domácího portálu publikovat fotografie na internet = a nejen já, ale i další rodinný příslušníci (ty ale radši mají aktivované schvalovací workflow :). Na různých místech kódu je patrné, že jsem si také připravoval půdu pro publikování dokumentů, to jsem do této verze nestihl = což by ale nemuselo této ukázce možné integrace nijak vadit. Tento post se pokusím napsat tak, aby byl pochopitelný i pro neznalce Sharepointu, ale když tak pište.
O čem je Sharepoint nebudu zdlouhavě popisovat a vypůjčím si z webu MS tento odstavec: [more]
Microsoft Windows SharePoint Services je univerzální technologie, která umožňuje organizacím a obchodním jednotkám všech velikostí zvýšit efektivitu obchodních procesů a zlepšit produktivitu týmů. Díky nástrojům pro spolupráci, které uživatelům umožňují zůstat připojeni i za geografickými hranicemi a hranicemi organizace, poskytuje služba Windows SharePoint Services uživatelům přístup k informacím, které potřebují.
V Sharepointu existují knihovny dokumentů specializované pro galerie obrázků/fotek:
Toto rozšíření načítá z této galerie obrázky přes vlastní webservices, která řeší logiku povolení/zákazu přístupu k této galerii obrázku. U každé galerie je možné externí přístup aktivovat v menu Akce:
Menu je dvoustavové, pokud tedy přístup aktivujete, zobrazí se v menu deaktivace (to je realizováno formou CustomAction ve WebControl):
Po povolení přístupu bude galerie ihned dostupná v BlogEngine.NET:
V galerii je, už jak titulek tohoto postu napovídá, implementovaný Lightbox 2:
Pokud aktivujete více galerií, jsou zobrazeny na této stránce všechny, seřazeny podle data vytvoření sestupně.
Jednotlivé galerie lze vkládat i do samotného postu, stačí na to jednoduchý zápis přímo do těla postu (je v obrázku, aby se mi také nepřidala galerie):
Stačí tedy copy&paste relativní url adresy k dané SITE.
Není to hezké? 🙂
Při inline galerii stále platí, že je použit Lightbox stejně jako na stránce zobrazující všechny galerie, galerie také musí být povolena /bez povolení nebude galerie otevřena/.
Klíčové vlastnosti
zobrazuje galerie načítané z Sharepointu
skutečná adresa WSS portálu není nikde vidět, obrázky načítá speciální handler
obrázky mají primitivní cache na straně BlogEngine v handleru (ten provádí i resizing)
zobrazují se pouze explicitně povolené galerie, jiné nejsou dostupné
pro zobrazení je použit Lightbox 2
demo je na tomto webu
dávám k tomu i zdrojové kódy 🙂
Do budoucna bych chtěl přidat i knihovny dokumentů.
Nejprve je nutné provést deploy WSP balíčku na Sharepoint server, k tomu jsem připravil dávku „DeploySolutionPackage.cmd“, v té je potřeba změnit akorát url adresu. Po úspěšné instalaci feature je nutné jí aktivovat na úrovní SITE kolekce:
Hotovo! 🙂 Pokud se teď přesunete do jakékoliv galerie, uvidíte v menu akci pro povolení přístupu z BlogEngine.NET:
Následuje instalace rozšíření do BlogEngine.NET, to je opět jednoduché, stačí kompletní obsah <BlogEngineExtension.zip\BlogEngine> zkopírovat do rootu Vaší aplikace BlogEngine.
Po přihlášení do administrace bude v záložce Extensions nové rozšíření:
Před prvním použitím je nutné toto rozšíření ještě nakonfigurovat, do následující stránky je nutné vložit URL adresu SITE Vašeho Sharepoint portálu.
POZOR: uživatelské jméno ani heslo není nutné vyplňovat, pokud aplikace BlogEngine.NET beží pod účtem uživatele, který má do daného webu přístup. Pokud nemá, počítače například nejsou ve stejné doméně, je nutné specifikovat uživatele ručně /toto řešení je vhodné pouze a jen ve vývojovém prostředí, za každou cenu se vyhněte vyplnění hesla na hostingu !!!/.
I v případě, že máte obě aplikace na stejném severu a nemusíte tedy heslo vyplňovat, důrazně doporučuji použít pro pool nového uživatele, tomu povolit přístup pouze do jednoho webu, určeného pouze pro externí obsah, tedy nikoliv použít uživatele, který může přistupovat do všech webů!!! A i v tomto jednom webu nastavit práva uživatele pouze pro čtení! Nezapomeňte však povolit čtení i na skrytém listu pro konfigurace „/Lists/BlogEngineExtensionLists/AllItems.aspx“
V neposlední řadě si do menu skinu přidejte položku pro zobrazení všech galerii:
Aby nemohl anonymní uživatel přistupující k publishing site portálu prohlížet všechny listy, formuláře, položky ve standardních formulářích listů WSS, je potřeba pro příslušnou site nastavit práva pro uživatele guest. Nastavit práva je samozřejmě možné přes administraci, lepším a spolehlivějším řešením je určitě takové nastavení provést při aktivaci feature našeho projektu /omezující lidskou chybu/.
Pokud jste někdy potřebovali kompletně vyprázdnit list/knihovnu dokumentů, určitě jste rychle narazili, stejně jako já, na neexistenci takové funkce. Samozřejmě je možné mazat jednotlivé záznamy v iteraci, to je ale velice časově nákladná operace, kterou nejde použít ani na desítkách záznamů 🙁 Smazání jednoho záznamu trvá klidně i 500ms, 1000 záznamů by se tedy mazalo 5-10 minut.
Nakonec jsem našel trošku krkolomné řešení, které je však řádově rychlejší než mazání v iteraci. Základem celé akce je složení velkého XML balíku hromadného příkazu pro smazání jednotlivých záznamů v jednom volání. Vtip je v tom, že i když toto řešení také iteruje celým seznamem v listu, property ID je u SPListItem už přednačtena v cache Sharepointu, ten tedy nemusí pro každou iteraci sahat do DB, složení tak může proběhnout rychle. Výsledný balík se už jen předhodí enginu WSS, který jej interně zpracuje. Po ukončení ještě v mém případě volám vyprázdnění koše aktuálně přihlášeného uživatele, to samozřejmě není nutné a může být v některých případech i kontraproduktivní při volání pod „real-life“ uživatelem.
Pokud existuje lepší cesta, určitě bych se nechal rád inspirovat 🙂
Na tomto příspěvku jsem chtěl demonstrovat jednoduchost a vůbec možnost provázání různých aplikací s Sharepointem. Rozhodl jsem se pro vytvoření webparty, zobrazující aktuálně přiřazené a nesplněné aktivity v Microsoft CRM 4, protože to bude určitě užitečná featura pro spoustu lidí využívajících firemní intranet.
Takto vypadá výsledný webpart (po kliknutí na daný předmět aktivity se otevře přímo v editačním okně CRM):
Takto jsou zobrazeny aktivity v CRM:
Zdrojové kódy i WSP balíček je přiložen na konci tohoto postu.
Načítání aktivit z CRM serveru probíhá přes webservice, url adresa webové služby je vždy ve formátu:
Pokud používáte Visual Studio 2008, je potřeba vygenerovat klientský wrapper až v „Advance“ dialogu jako na následujícím screenshotu:
Aby bylo možné rozlišit aktuálně používanou organizaci zavedenou v CRM, je potřeba ještě provést nastavení objektu CrmAuthenticationToken jako na následujícím příkladu:
public static CrmService GetCrmService(string crmServerUrl, string organizationName)
{
if (string.IsNullOrEmpty(crmServerUrl)) throw new ArgumentNullException("crmServerUrl");
if (string.IsNullOrEmpty(organizationName)) throw new ArgumentNullException("organizationName");
CrmSdk.CrmAuthenticationToken token = new CrmSdk.CrmAuthenticationToken();
token.OrganizationName = organizationName;
CrmService service = new CrmService();
UriBuilder builder = new UriBuilder(crmServerUrl);
builder.Path = "//MSCRMServices//2007//CrmService.asmx";
service.Url = builder.Uri.ToString();
service.Credentials = System.Net.CredentialCache.DefaultCredentials;
service.CrmAuthenticationTokenValue = token;
return service;
}
Aby jsme mohli vyhledat svoje aktivity, je nejprve nutné zjistit identifikátor přihlášeného uživatele:
Jelikož se mi v aktuálním projektu nehodila existence konfiguračního souboru aplikace (app.config) pro zajištění konfigurace XML RPC serveru ve vlastní assembly, potřeboval jsem stejné parametry nastavit programově.
Nakonec jsem narazil na odpověď:
ListDictionary prop = new ListDictionary();
prop.Add("port", 1971);
HttpChannel channel = new HttpChannel( prop, null, new XmlRpcServerFormatterSinkProvider(null, null));
ChannelServices.RegisterChannel(channel);
RemotingConfiguration.RegisterWellKnownServiceType( typeof(Server), "myApp/anURI", WellKnownObjectMode.Singleton);
